Průkopník minimalismu Terry Riley se aktuálně s nadšením
věnuje rodinnýmu podniku, totiž hraní v duu se synem Gyanem. Pro mě je
tahle stránka docela překvapením, protože Rileyho seniora mám přece jen z klasických
desek zaškatulkovanýho jinak.
Junior, který hraje na kytaru a dřív se objevil mj. i po
boku Johna Zorna, Lou Reeda nebo Ivy Bittový, na tomhle albu předvádí košatější
styl hraní evokující flamenco (třeba skladba Las Puertas) nebo klasický
sonáty, zatímco jeho táta se drží repetitivnějších motivů a občas připomene, že
si kdysi přivydělával jako pianista v jazz barech (Work Song).
To nejlepší na tomhle albu, který vzniklo výběrem živáků z
let 2004 až 2010, je ale to, že se do škatulek moc nevejde a když třeba v mojí
oblíbený Mongolian Winds zazní něco jako orientální motivy, nezní to nijak
nepatřičně. Improvizace tu evidentně dostala hodně prostoru a naštěstí je to
spíš živelná záležitost než přehlídka technických dovedností. To platí i pro
bezvadně ležérní zpěv. Když Terry Riley tvrdí, že ho momentálně nenaplňuje nic
tolik, jako hraní v rodinným duu, nemám důvod mu nevěřit.
Verdikt: 81%
Verdikt: 81%
Žádné komentáře:
Okomentovat