I když zahrnu neurčitý vzpomínky na klipy The Corrs v Esu,
je pro mě irský folk španělská vesnice. A tohle album je navíc samozřejmě o
něčem úplně jiným. Konkrétně třeba o zelených pláních, pití, vojácích a i
holkách!Nikdy jsem neslyšel ani o Planxty, podle všeho veledůležitý kapele žánru, po jejímž rozpadu dva exčlenové nahráli tohle album. Mýmu nezasvěcenýmu uchu to občas zní jako kombinace zpěvů Středozemě a středověkých balad Flight of theConchords, což ovšem neznamená, že to nemá velkou sílu. Protože znělý kytary, mandolíny a křišťálově čistý hlasy okořeněný nástrojema co se jmenujou buzuki nebo niněra v kombinaci s veršema typu „Cold water and brandy they poured out so free, they turned me all over my wounds for to see“ , před tím nejde než mít respekt! Řada ze skladeb jsou tradicionály, který se datujou nejmíň do 19. století, ale neplatí to úplně stoprocentně, třeba zádumčivou Autumn Gold napsal přímo Andy Irvine, paradoxně během pobytu ve Slovinsku.
Ta společně s úvodní Plains of Kildare patří k mým nejoblíbenějším. Najdou se tu i trochu triviální odrhovačky (Martinmas Times, The Jolly Soldier), což k žánru asi patří a třeba vyzdvihovaná Arthur McBride o prohnaným Irovi, co utekl britskýmu verbíři, který se pak chopil i Bob Dylan mi přijde trochu roztahaná a patří myslím spíš ke slabším kusům. I to „nejslabší“ je tady ale dobrý - hádám, že třeba s irskou whisky to bude podobný.
Verdikt: 73%
Žádné komentáře:
Okomentovat