„Tlumený“ nebo „introvertní“ nejsou charakteristiky, který
se v souvislosti s hip-hopem obvykle skloňujou, ale na Brick Body
Kids Still Daydream sedí obojí. Komiksový obal i název alba odkazujou na už stržený
domy sociálního bydlení v Chicagu, v jejichž okolí vyrostlo ghetto s vysokou
kriminalitou a kde Open Mike Eagle vyrůstal.
A už od prvního tracku Legendary Iron Hood je jasný, že
tohle album je výjimečný - subtilní beaty, jazzový podklad a tichý, přesto
suverénně diktující rap o zrodu fiktivního superhrdiny - nebo taky kluka co rychle
prochází špatnou čtvrtí a radši se dívá do země, aby nedostal.
Následná tepající (How Could Anybody) Feel at Home, která v sobě
příznačně pro celý album elegantně míchá futuristický zvuk se zasněnou nostalgií,
je pro mě největší hit v rámci žánru od...ani nevím. Spíš sluchátková než párty deska skrývá příjemný překvapení takřka v každým tracku.
Fascinující je, jak organicky se v jeden celek prolínají tracky různých producentů, zpívaný houpavý refrény (95 Radios) i industriální inferno (My Auntie's Building) i ty dvě hostovačky na mikrofonu (Has-Lo a rapperka Sammus).
Abstraktní a introvertní zvuk občas připomene třeba Shabazz Palaces, ačkoliv Open Mike Eagle určitě obývá popovější a míň experimentální oblast „divnýho hip-hopu“. Zpívaný části zase někdy vzdáleně připomenou třeba melodie od TV on the Radio blahý paměti, ale tyhle momenty jsou nejspíš náhodný průsečíky. Jako celek to působí vysoce originálně, s jasnou představou o vlastním zvuku. Těším se na prozkoumání dalších položek v diskografii, protože Open Mike Eagle je překvapivě téměř čtyřicátník a tohle je už jeho šestý album.
Fascinující je, jak organicky se v jeden celek prolínají tracky různých producentů, zpívaný houpavý refrény (95 Radios) i industriální inferno (My Auntie's Building) i ty dvě hostovačky na mikrofonu (Has-Lo a rapperka Sammus).
Abstraktní a introvertní zvuk občas připomene třeba Shabazz Palaces, ačkoliv Open Mike Eagle určitě obývá popovější a míň experimentální oblast „divnýho hip-hopu“. Zpívaný části zase někdy vzdáleně připomenou třeba melodie od TV on the Radio blahý paměti, ale tyhle momenty jsou nejspíš náhodný průsečíky. Jako celek to působí vysoce originálně, s jasnou představou o vlastním zvuku. Těším se na prozkoumání dalších položek v diskografii, protože Open Mike Eagle je překvapivě téměř čtyřicátník a tohle je už jeho šestý album.
Verdikt: 85%
Žádné komentáře:
Okomentovat