Lizz Wright - Salt (Verve, 2003)

Debutový album jazzový a soulový divy Lizz Wright (od tý doby natočila dalších pět desek) se poslouchá hodně příjemně, ale zároveň těžko hledám něco, čím by se mi výrazně zapsalo do paměti.

Všechny ingredience jsou na svým místě: Zpěv jako vánek, co příjemně hladí uši a bezchybný doprovod profi hudebníků, kde žádná nota nepadne vedle, dohromady vytvářejí atmosféru podvečeru v luxusním baru, kde jazz tvoří nevtíravou kulisu ke konzumaci drahých nápojů.

Třeba známější Norah Jones na mě svým tlumeným projevem působí podobně, snad i Diana Krall, i když tohle je určitě o několik levelů životnější počin.

Není to striktně stylově vyhraněná nahrávka, najdou se tu i R&B a latino vlivy, ačkoliv tu všechno organicky splývá do podobný nálady.

Vypůjčený písně mají na svědomí mj. děda jazzový fúze Chick Korea, afro-kubánská legenda Mongo Santamaría a dojde i na variaci z díla klasickýho pianisty Sergeje Rachmaninova. Z tuctu kusů si pak pět Wright (spolu)napsala sama, čímž se od většiny kolegyň v žánru odlišuje.
K jejím kusům patří i úplně poslední Silence, která pro mě představuje nenápadný vrchol alba. V úsporným, jen kytarovým aranžmá, má skladba najednou emotivnější náboj, než všechny "kapelový" věci předtím. Ty občas připomínají velmi vkusný bytový doplňky, který se sice líbí všem, ale přesto jsou trochu generický.

Verdikt: 73%