Pamatuju si, jak mě minimalistická kompozice In C od
Terryho Rileyho nadchla, už když jsem o ní četl, aniž bych z ní slyšel
jediný „cé“ (pozor vtip). Už v teorii zní totiž tohle dílo z roku
1964 hodně dobrodružně – skládá se z 53 krátkých motivů, které každý hráč
opakuje libovolně dlouho, a tak se vzájemně prolínají. Dopředu všechno pohání
pulsující tón C a performance končí, když poslední účinkující dohraje poslední
motiv.
Tuhle legraci už si vyzkoušel kdekdo, hrála se jak v africkým Mali, tak na Letný a aktuálně jsem zjistil, že existuje verze i od japonských psychedeliků Acid
Mothers Temple & The Melting Paraiso U.F.O. (což myslím potřebuju slyšet).
Tahle konkrétní verze je ale obzvlášť výjimečná – Ars Nova Copenhagen je pěvecký sbor pod vedením dirigenta Paula Hilliera, co má repertoáru jak moderní kusy od Johna Cage nebo Arvo Pärta, tak gregoriánský chorály. Takže dominují klenutý hlasy, přičemž perkuse udávající tempo v podání Percurama Percussion Ensemble někdy spíš podvědomě tušíte, než že by byly výrazně slyšet. A poslouchá se to vcelku příjemně, zcela v duchu Rileyho kompozice to je na první poslech statická záležitost, ale pod povrchem klokotají neustálý změny. Oproti ostatním verzím, co jsem slyšel, je tu víc prázdnýho prostoru. Celek tak působí míň kompaktně, což nevadí, mírně mě ale překvapilo, že to působí trochu chladně a připraveně, což by u teoreticky tak živelný skladby jeden nečekal.
Tahle konkrétní verze je ale obzvlášť výjimečná – Ars Nova Copenhagen je pěvecký sbor pod vedením dirigenta Paula Hilliera, co má repertoáru jak moderní kusy od Johna Cage nebo Arvo Pärta, tak gregoriánský chorály. Takže dominují klenutý hlasy, přičemž perkuse udávající tempo v podání Percurama Percussion Ensemble někdy spíš podvědomě tušíte, než že by byly výrazně slyšet. A poslouchá se to vcelku příjemně, zcela v duchu Rileyho kompozice to je na první poslech statická záležitost, ale pod povrchem klokotají neustálý změny. Oproti ostatním verzím, co jsem slyšel, je tu víc prázdnýho prostoru. Celek tak působí míň kompaktně, což nevadí, mírně mě ale překvapilo, že to působí trochu chladně a připraveně, což by u teoreticky tak živelný skladby jeden nečekal.
Verdikt: 73%
.
