Velmi „true slav“ deska. A to i přesto, že si houslový virtuóz
Nemanja Radulovič pravděpodobně nesquatuje ani nepije vodku po litrech. I když
- kdo ví? Obsažený skladby jsou převážně mixem děl „hitovek“ klasický a filmový
hudby a balkánských lidovek, přičemž v duchu názvu „Journey East“ je
pojítkem prostor střední a východní Evropy.
Raduloviče, s jeho rozevlátou image a divokou hrou si
mentálně přiřazuju někam k našemu Pájovi Šporclovi, byť samozřejmě netuším, jestli jde
o akurátní srovnání.
Zběsilý cikánský housle se tady pravidelně střídají s tklivě
melodramatickými polohami a rozhodně nejde o nějak náročnou vážnou hudbu - deska
zcela bez problémů udrží pozornost i u lidí, který běžně holdujou jiným žánrům,
jako třeba, ehm, já.
Osobně mě nejvíc bavily svižnější kusy, jako jsou Šavlový
tanec od Arama Chačaturjana nebo Maďarský tance od Johannese Brahmse. Máme tu i
tuzemskýho zástupce v podobě Když mne stará matka od Antonína Dvořáka,
rodnýmu Srbsku pak Radulovič kromě mnoha lidovek skládá hold i kusem od Emira
Kusturicy (Ovo je muški svet). S východoevropskou tematikou nakonec ladí vlastně
i téma ze Schindlerova seznamu od Johna Williamse. Největší úkrok ze zvuku
alba, kterýmu pochopitelně dominujou housle doprovázený různě velkými ansámbly Les Trilles du Diable nebo Double Dens,
je závěrečná Zajdi, zajdi, jasno sonce z pera makedonskýho písničkáře Aleksanadra
Sarievskiho. Tady housle tvoří jen doprovod k hlasu zpěvačky Ksenije
Miloševičový, ale v porovnání s předchozím to zní trochu fádně. Celkově ale prijatan album!
Verdikt: 83%
Žádné komentáře:
Okomentovat